Při manipulaci s pohonnými hmotami dochází ke změnám jejich množství a objemu. Tyto změny nastávají zcela mimo vůli lidského činitele a jsou dány technologickými parametry měřících přístrojů a fyzikálními vlastnostmi produktů.

Změnou množství rozumíme změnu, která je konečná a nelze ji nijak napravit.

Typickými příčinami změny množství jsou

• technologické nepřesnosti měření (každé měřící zařízení pracuje s určitou tolerancí, chybou), to znamená, že skutečné množství měřené látky může být mírně jiné, než to, které je uvedeno na měřícím zařízení. Povolená tolerance měřících zařízení je uvedena v jejich technické dokumentaci
• ulpívání produktů na stěnách nádrží a potrubí
• odtěkávání lehkých složek produktů

Pro stanovení obvyklých (povolených) ztrát nezpůsobených teplotou slouží Vyhláška č. 237/2005 Sb. Tato vyhláška je prováděcí vyhláškou k zákonu o spotřebních daních. Byla vytvořena speciálně pro daňové sklady s předpokladem, že objem produktu je evidován při 15°C a mezi příjmem a výdejem zboží tak nedochází k žádným objemovým změnám.

—-

Změnou objemu rozumíme změnu, která je relativní a vratná. Typickou příčinou objemové změny je změna teploty. Pohonné hmoty v závislosti na teplotě významně mění svůj objem, při chladnutí se jejich objem zmenšuje, při zahřívání naopak nabývá.

Aby stát mohl efektivně vybírat spotřební daň a aby nedocházelo v rámci vnitroevropského obchodu k problémům, byla pro Evropskou unii stanovena referenční teplota 15°C. Při této teplotě jsou pohonné hmoty měřeny (respektive objem je po změření aktuálního množství při aktuální teplotě přepočten na množství při 15°C). Předpokládá se, že po chladnější část roku je skutečný objem prodávaného zboží menší, po teplejší část roku větší, ale tyto rozdíly se v průběhu 365 dní vzájemně vyrovnají.

Při referenční teplotě je zboží evidováno při skladování v daňových skladech, mezi těmito sklady přepravováno a ze skladů uvolňováno do volného daňového oběhu. To znamená, že v této etapě skladování a přepravy pohonných hmot se uplatňují pouze relativně malé technologické ztráty způsobené nepřesnostmi měření a ulpíváním na stěnách nádrží.

Protože zboží na čerpací stanici je přijímáno v referenční teplotě 15°C (na objem při této teplotě bylo přepočteno při odesílání z daňového na čerpací stanici) a na čerpací stanici je zákazníkům obvykle měřeno a prodáváno při aktuální teplotě, dochází v tomto procesu k objemovým výkyvům, jejichž velikost závisí na umístění čerpací stanice (rozdílná situace bude pod Pálavou a v Krkonoších), umístění nádrží (podzemní a nadzemní), prodejích (pumpa s měsíčním prodejem 40 tisíc litrů je v jiné situaci, než pumpa s prodejem přes 1 milion litrů). Předpokládaný roční teplotní průměr 15°C platí v ČR pouze na malém počtu čerpacích stanic, na většině pump dochází k teplotním ztrátám.

Pro představu, 1% ztráta objemu vzniká při prodeji

• automobilového benzínu při teplotě 7°C
• motorové nafty při teplotě 3°C
• LPG při teplotě 11°C

Čerpací stanice má tyto možnosti:

• začít používat stojany s teplotní kompenzací. Ty při správné funkci eliminují teplotní ztráty. Přepočítávají vydávané zboží též na 15°C, takže teplotní změnu (ať již kladnou nebo zápornou) na sobě nese zákazník
• vytvořit si interní firemní směrnici, která stanoví výši daňově uznatelných ztrát a následně ji využívat. Tím se sice nezamezí ztrátám samotným, ale firma nebude danit zboží, které nikdy neprodala.

Pro stanovení výše daňově uznatelných ztrát způsobených teplotou si musí každý subjekt vytvořit svou vlastní interní směrnici podle §25/2 zákona o dani z příjmů. Vzor směrnice je k dispozici / stažení zde

Je velmi důležité, aby vnitřní směrnice obsahovala skutečně obhajitelné hodnoty ztrát. Pokud podnikatelský subjekt nedokáže hodnoty při kontrole obhájit, může správce daně použít vyhlášku 237/2005 Sb., která (tím, že je určena pro daňové sklady) stanovuje možné ztráty s výjimkou ztrát teplotních (které jsou ovšem obvykle ze všech možných ztrát ty největší). Pro použití na čerpacích stanicích jsou tak její hodnoty absolutně nedostačující. Na obhajobu tohoto postupu ignorujícího fyzikální principy má správce daně k dispozici Rozsudek nejvyššího správního soudu (zde). Doporučujeme proto při úpravě směrnice pro konkrétní čerpací stanici vycházet z následujících principů pro stanovení přípustné výše daňově uznatelných ztrát.