Pokud chce vláda nějakým způsobem ovlivňovat ceny pohonných hmot, má v zásadě pět možností. Regulovat marže prodejců, regulovat koncové ceny, upravit výši DPH, upravit výši spotřební daně a nebo ovlivňovat trh prostřednictvím vlastní firmy Čepro (sítě EuroOil a RobinOil).
Prvé tři možnosti jsou vysloveně hloupé, čtvrtá nedává moc smysl a tu poslední už stát pár týdnů zkouší.
Regulace koncových cen nebo marží je velmi brutální brutálním zásahem do trhu. Normální vláda by k takovému kroku neměla vůbec přistupovat. Z minulosti existuje dostatek případů ukazujících, že takový zásah do trhu má řadu negativních efektů a v konečném důsledku situaci spíše zhoršuje než zlepšuje. Z dopadů regulace se pak trh léčí dlouhé měsíce nebo dokonce roky.
Úprava DPH sice může pomoci koncovým spotřebitelům, ale nemá žádný dopad na snižování cen v nákladní a veřejné dopravě, v průmyslu a zemědělství., Je to proto, že naprostá většina firem jsou plátci DPH a tato daň je tak pro ně z hlediska nákladů nerelevantní.
Úprava spotřební daně je tak jedinou možnou cestou, jak ceny pohonných hmot korigovat. Má to ale vůbec smysl? Průměrný řidič v Česku najede asi 1.000 km měsíčně. Pokud by stát snížil spotřební daň na nejnižší možné minimum, jaké nám umožňuje evropská direktiva ETD, ušetří takový řidič něco mezi 120 a 150 korunami měsíčně. To je téměř zanedbatelná částka. Ale na druhé straně vygeneruje taková změna snížení příjmů státního rozpočtu si o 1 miliardu Kč měsíčně. A navíc, v porovnání ke kupní síle spotřebitelů jsme měli v minulosti mnohokrát cenu paliva vyšší, než je dnešních téměř 50Kč, ale nikdo se nad tím nepozastavoval, neplašil.
Jakákoli snaha o snížení cen paliv navíc způsobí „ztrátu signálu“. Jde o to, e ceny paliv nerostou jen tak pro nic za nic. Rostou proto, že obchodníci působící n a světovém trhu se obávají budoucího možného nedostatku paliv a dlouhodobě zvýšených cen. Pokud se vláda bude snažit udržet ceny paliv nízko, přesně o tuto informaci zákazníky ošidí. Neposkytne jim informaci, že situace se mlže zhoršovat a že by se měli na budoucí možný nedostatek nějak připravit. Naopak je přesvědčuje o tom, že všechny problémy za ně vyřeší. A to samozřejmě nedokáže.
Co by tedy měla vláda dělat?
Vůbec nic.
Trh s pohonnými hmotami je v Česku extrémně konkurenční a dokáže se regulovat sám. To znamená, že zákazníci budou stále platit „férovou“ cenu. Krátkodobé výkyvy samozřejmě mohou nastat, ale na starších datech vidíme, že takové výkyvy jsou krátkodobé a vzájemně se odčítají. Je-li tedy v nějakých dnech marže u prodejců nadprůměrná, vždy následuje období podprůměrných marží. Dlouhodobý roční průměr marží se za posledních 6 let (tedy včetně období divokých cen na počátku rusko-ukrajinského konfliktu) nezměnil
